Jednodušší už to být nemůže. Jestli jste se dostali do fáze jedna „mám na balkonu bylinky“, můžete směle pokračovat do fáze dvě „mám na balkonu ředkvičky“. Na pěstování jsou opravdu jednoduché, neznám nikoho, komu by nerostly.
Ředkvičky vysévám v březnu rovnou po jednom semínku. Já vím. Klasicky vysévají po řádcích, ale uznejte – v truhlíku je to zbytečné. Pro někoho drbačka, mně zase vyhovuje, že nemusím protrhávat. Z těch asi 30 semínek mi zpravidla nevyklíčí 1-2, tak se ty ztráty dají přežít. Zkoušela jsem samozřejmě i klasický řádek, ale mně prostě nevyhovuje to protrhávání.
K pěstování stačí jakýkoliv obyčejný truhlík, kbelík, prostě něco, kam se vám vleze pár budoucích kouliček. Na začátku jsem používala obyčejný zahradnický substrát, teď točím starý substrát s příměsí domácího vermikompostu (či kompostu kupovaného).
TIP: Pokud raději protrháváte, mladé rostlinky ředkviček dejte do salátku, či na chleba. Je to mňam.
Až vyrostou, postupně sklízím po řádku – a to ob několik dní. Volná místa doplním novou várkou semínek, takže v průběhu jara máme ředkvičky skoro pořád.
Kolem června už jde do truhlíku něco jiného. Za prvé jsme touto dobou ředkviček přejedení a za druhé – dřepčík. Ten mi je (a nejen je) klasicky seřere. Kdo zažil jejich armádu, tak jistě pochopí.
Mám také zkušenost, že mi v teple ředkvičky nikdy nešly. Hluboce se klaním tomu, komu rostou i v létě. Nechápu, jak to děláte. Proto pokud si na nich chci pochutnat i jindy než na jaře – dávám ještě v srpnu či v září další várku.
