Zima už dávno zaklepala na dveře a je tu. A já smutním, že mi zelená na dlouhé měsíce zmizela ze života. Já si ale na terasách našla novou zábavu. Ptáky!
Došlo mi, že na balkonech, terasách a zahradách nemusí být nuda ani v zimě. Pro mě (a moje kočky) je to pozorovací zábava, ptákům zase můžu přilepšit a pomoct v horších časech. A proto jsem letos na severní terase (té, co je otočená směrem k lesu) rozjela doslova krmnou stanici pro ptačí návštěvy.
Původně jsem od toho moc nečekala – bydlím v pátém patře (což je dle mě docela vysoko), pod námi je jediná osika, jinak nic na mezipřistání a schování se. Navíc les je až přes silnici, takže komu by se k nám chtělo lítat, že. Loni mi na terasu lítaly dvě sýkory a i ty s nástupem tuhé zimy přestaly, v létě, po přidání pítka sem tam nějaký vrabec.
Ale i tak jsem se nedala a zkusila to letos jinak. A lépe. Začala jsem se o krmení, ptáky a jejich způsob života zajímat. A jak jsem se radovala z každé jedné sýkory koňadry, postupně začaly létat modřinky. A najednou celé skupiny sýkor.
Pak na mě manžel jednou z kuchyně volal: „Páji, tam je nějaká sýkora s červenou hlavou.. co to je?“. Coo? Prý sýkora, haha, stehlík to byl! 🙂 Takové infantilní radosti to bylo! Nedávno se začali pomalu přidávat i vrabci polní, no a poslední listopadový víkend – to jsem si málem ucvrkla nadšením – jsem na terase vyplašila strakapouda!
A tak společně s kočkama sedím za oknem a čučím na ptáky. Furt. A taky proto tady na „blogísku“ zakládám novou sekci o ptácích, protože bych se s vámi ráda podělila o své dojmy, zkušenosti a tipy, které teď tak po různu sbírám z knih, ČSO a dalších zdrojů. Mám pocit, že ti ptáci k tomu pěstování neodmyslitelně patří a přestože vím, že přikrmováním ptačí populaci úplně nespasím, můžu jim alespoň tou svou špetkou pomoci trochu přilepšit. A za to to stojí, no ne? 🙂