Jak uvidíš jednu, začni panikařit. Jedna poletující octomilka v kuchyni je předzvěstí apokalypsy.
Octomilky mají docela miloučké jméno, že? A už něco méně milé červené „creepy“ oči. A co na nich není hezkého už vůbec, je jejich všudypřítomná přítomnost, rychlost rozmnožování a otravné poletování.
Trocha teorie: Octomilka je dvoukřídlý hmyz, neznám nikoho, kdo by neznal i její latinské označení Drosophila. Je jich samozřejmě kopa druhů, vás doma nejvíc otravuje octomilka obecná. Vinná muška, ovocná muška. Či jak chcete – potvora potvorácká.
Typický je pro ně poměrně rychlý rozmnožovací cyklus. (A taky ultrarychlé vyhledání odložené skleničky vína, asi jako vyřízená matka na mateřské, haha, to nebylo vtipný.) Ale na druhou stranu žijí poměrně krátce a to je docela výhoda při jejich likvidaci.
Čím (ne)škodí octomilka
Octomilka nemá potřebu se schovávat, je všude a s neskrývanou chutí sedá na cokoliv sladkého, lepkavého, kvasícího. A tebe, pokud si to nepohlídáš, dožene její početná rodinka k šílenství. A co hůř, octomilka velmi ráda osídluje vermikompostér. Faktem ale je, že mu vlastně neškodí. Larvy se živí tlejícími zbytky a tím vlastně napomáhají celému procesu kompostování. Ha! Tak proč ji vlastně nemáme tak rádi?
Jednoduše proto, že nás neskutečně otravují. Jak jsem psala – při přemnožení létají všude, sedí všude. Projdete a zvedne se hejno. A když přijde návštěva, chcete se hanbou propadnout, protože to vypadá, jak kdybyste doma kvasili švestky na pálenku a nebo jednoduše neumývali kuchyň. (Teď trochu přeháním, jsem posedlá úklidem, většině lidí je to šuma fuk.)
ALE! Ani já doma nestojím o hejna octomilek. U nás doma platí přísná hranice. Ve Spojeném království žížal, ať si žije, co chce a to ať si tam taky zůstane. Jenže octomilky velmi rády překračují hranice a lítací elementy mimo vermík zuřivě likviduju.
Co s tím? Zmiňovala jsem se už o tom v tomto článku zde (o tom, jak jsem zakládala vermikompostér). Teď se mi podařilo octomilky opět trochu podcenit, proto jsem se rozhodla, že toto téma obnovím.
Jak předcházet octomilkám
Nejlepší je samozřejmě prevence. Nedat jim jednoduše příležitost vyskytnout se u vás doma.
- Nedonést si octomilky s násadou žížal (jenže to vám nikdo nezaručí).
- Nedonést si octomilky s ovocem z obchodu. Nejčastější příčina, někdy si donesete vajíčka třeba na banánu a ani o tom nevíte.
- Bioodpad a ovo-zel nenechávat volně na lince. Ale jasně. Já třeba velkou část ovozel nechávám venku. Když jsou doma octomilky, nekompromisně zaklízím.
- Udržovat kuchyň, koše, odpady v čistotě.
- Bioodpad před zkrmením projet na pár sekund v mikrovlnce (zahubí se tak případné larvy či nakladená vajíčka). Působí jako prevence v případě nakladených vajíček. Dělám jak kdy, dost to flákám.
- Někdo preferuje mrazák – bioodpad zamrazit a zase rozmrazit. Zkoušela jsem, ale přijde mi to jako extrémně zdlouhavé, navíc nemám v mrazáku moc místa.
Octomilky ve vermikompostéru
No jo, ale co dělám, když už je mám uvnitř kompostéru? To je vždy jak pandořina skříňka. Otevřeš vermík a veškerá octomilková zhouba vyletí do světa.
Kromě výše zmíněného jsem se dopracovala k tomuto postupu, který mi funguje:
- Omezuju krmení. Klidně na 14 dní. Žížaly to vydrží a sníží se tím množství tlejícího materiálu k líhni.
- Kompost pravidelně promíchávám (stačí ob několik dní, častěji to žížalám vadí). Kompost se provzdušní a celkově se urychlí (můžeš taky použít urychlovač kompostu, já používám Weiki, psala jsem o něm zde).
- Případně nový odpad zahrabu do stávajícího kompostu. Znesnadním tak octomilkám přístup.
- Nejlepší jsou ale pasti na dospělé mušky. Návod viz níže.
TIP: Letos jsem nově objevila super věc. Každý den jsem vzala vermík na vycházku na terasu, otevřela víko, vyhnala octomilky, vermikompostér zavřela a zase odnesla domů. Doma můžete poletující octomilky vysávat, ale mě toto přišlo úplně elegantní bez nutnosti lézt s vysavačem po stropu. Důležitá je ovšem pravidelnost – alespoň 14 dní, každý den. Je to skvělé – když doma nemáte dospělé mušky, časem se jich zbavíte.
Domácí past na octomilky
A teď se nebavíme o lepových destičkách, na ty octomilky moc nejdou. Vyzkoušela jsem podomácku vyrobenou pastičku v podobě skleničky s ovocnou šťávou.
Budeš potřebovat:
- několik skleniček
- víno/ovocnou šťávu/džus
- potravinářskou fólii
- kapku přípravku na nádobí
- párátko
Postup ultra jednoduchý: Do skleničky naleješ víno/džus nebo cokoliv sladkého. Přidáš kapku smáčedla (poslouží přípravek na nádobí). Zaděláš fólií a propícháš dírky párátkem. Octomilky se nacpou do skleničky, ale už nebudou moci zpět. A utopí se (kruté, já vím).
Skleniček vždy vyrábím několik. Aspoň 3. Jednu dávám na okno, druhou na linku a třetí přímo do vermíku. Žížalám nevadí, octomilky neodolají. Prvních pár dní se nic neděje, mám vyzkoušeno, že je lepší, když to v té skleničce začne kvasit (trvá tak 2-3 dny). Za týden dva je po octomilkách. Jednoduché, že?
TIP: nejvíc se mi osvědčilo víno, burčák a jablečný džus. Na to jdou jak šílené.
Další tipy
Na internetu jistě najdete další tipy, jak se octomilek zbavit: obléknout vermík do trička, dát vermík do chladu (třeba sklep, či balkon – pozor na mráz), zasypávat povrch kompostu pilinami. Zmíněné nemám ozkoušeno a tudíž nemohu doporučit. Za sebe říkám, že nejlepší je bojovat na více frontách zároveň, ale jestli mohu doporučit, nejefektivnější jsou dle mě skleničky a vyhánění dospělých mušek venku na balkóně.
Závěrem bych jen chtěla připomenout jednu věc. Někde na diskuzi jsem zaregistrovala trefnou a sympatickou poznámku. Nebudu citovat úplně přesně, už si nepamatuji, ale to jádro pudla mi utkvělo. Chcete-li doma kompostovat, musíte se smířit s tím, že je kompost uskupení živých tvorů. On si žije sám svým životem. Není to jen čistý bioodpad a žížaly. Jsou to plísně, houby, různé potvůrky jako chvostoskoci, mikroorganismy, roupice a kdoví co ještě… no a k tomu samozřejmě patří i výskyt mušek a jejich larev. S tímhle faktem se prostě smiřte. Máte-li s tím problém, noste odpad na komunitní komposty nebo do sběrného dvora. Nebo se na to vykvákněte, protože se budete akorát trápit.
O dalších muších trampotách zase někdy příště. Nu a co říct závěrem? Přeju vám ať vás octomilky netrápí a neodrazují od kompostování. Tak vermikompostování zdar!